Perseidy

Ve tvých 20 letech tu bude letadlo, které tě odveze někam daleko od domova. A je důležité, abys na něj nezapomněl nasednout a nenechal ho uletět. Na nějakou dobu budeš mít jen jednosměrnou letenku a nesmíš přemýšlet nad zpáteční, dokud sám neucítíš, že už pro tebe není tak snadné se vrátit. V ten moment totiž na návrat připraven budeš.

Barvy obrazu jsou inspirované noční oblohou, která mi byla vždy připomínkou domova, kdykoliv jsem byla daleko od domova na delší čas. Stesk je přirozený, když jsi na místě daleko domova, sám a závislý jen na sobě. Víš však, že posouváš hranice a zažíváš víc.  Věříš, že tu nejsi jen proto, abys byl průměrný. Strach z toho být průměrný ti posouvá hranice a nutí tě být tam, kde teď jsi – daleko od domova.

Pohledy na oblohu mi vždycky dokazovaly, že vzdálenost je relativní.

Doteď si velmi dobře pamatuji silný moment v při mém cestování po USA. Každoročně chodím na začátku srpna sledovat padání perseid, nemohla jsem udělat výjimku ani mimo domovskou zem. Už jsem byla skoro dva měsíce na druhém konci světa. Lehla jsem si se skupinkou přátel do trávy a koukali jsme na nebe. Domov mi chyběl, nebyli jsme tam v úplně snadných podmínkách. Při pohledu k hvězdám mi ale došlo, že vidím stejná souhvězdí, co znám z domova. Že koukám na starou známou oblohu, stejné hvězdy. Že to je ten kus světa, co i v tom velkému neznámu, velmi dobře znám. A začala jsem si připadat mnohem méně sama, protože moji přátelé i rodina doma přece koukají na stejnou oblohu. To mi dodalo velkou sílu na následující týdny. Jediné, co bylo jiné, než znám z domova, že perseidy nepadaly. I tak jsem měla ale pocit, že moje přání se mi splnilo.