O mně
Lidé se mě občas ptají, jak dlouho se malování věnuji. Upřímně? Asi si ani nepamatuji období, kdy bych netvořila. Už jako dítě jsem si na papíře vytvářela vlastní světy, v komiksovém stylu, a dokázala jsem nad kreslením strávit celé hodiny, kdy o mě nikdo nevěděl. Jako by okolní svět neexistoval.
Na gymnáziu jsem se malbě věnovala méně – více jsem objevovala svět jinak než skrze papír a tužku. Pak jsem ale díky sociálním sítím narazila na jiné umělce, kteří svůj proces tvorby sdíleli a okamžitě mě to vtáhlo zpět. Začal koloběh let, kdy jsem často neusnula, dokud jsem něco nenakreslila. No a kam tahle cesta vedla?
Současná tvorba
Samovzdělávání je pro mě každodenní součástí života. Nejvíce mě teď baví hrát si s barvami a stíny tak, aby vytvářely efekt iridescence – miluji ten pocit, kdy obraz začne působit téměř živě. Když maluji, dokážu úplně vypnout, ztratit pojem o čase a soustředit se jen na jediný úkol.
Tvořím obrazy, které zachycují svět skrze hru světla, barev a emocí. Můj styl se pohybuje na pomezí realismu a abstrakce – detaily se prolínají s organickými, někdy až téměř tekutými strukturami, které mají obrazům dodávat dynamiku. Ráda pracuji s iluzemi, odlesky a perspektivou tak, aby běžné objekty získaly nový, nečekaný rozměr. Inspiraci hledám v lidských emocích, pohybu a světelných odrazech, které vytvářejí jedinečný kontrast mezi jemností a energií.
Nejvíce mě baví malovat lidi a zvířata. Ráda pracuji s barvami, které rozbijí monotónnost interiéru – umění pro mě není o minimalismu, ale o osobitosti a síle vizuálního dojmu.
Mimoto se ale věnuji i abstrakci, kde mě nejvíce baví experimentovat s různými materiály, texturami a barvami. Baví mě práce s pryskyřicí, akrylovými nebo alkoholovými inkousty, texturovacími pastami, které si zkouším i sama míchat přicházet na to z jakých materiálů vytvořím nejlepší výsledek.
Každá kreativní práce je cesta…
Jsem samouk a moje cesta k malbě byla postupná – začínala jsem tužkou, pastelkami, pak přišel akryl, abstrakce s různými akrylovými nebo alkoholovými inkousty a pryskyřicí, až jsem se dostala k olejomalbě. Právě olej vnímám jako vrchol svého dosavadního vývoje, protože mi umožňuje kombinovat všechny techniky, které jsem se v minulosti naučila. Měla jsem k němu velký respekt – celkovou technikou se dost liší od jiných médií, se kterými vás učí pracovat ve škole.
Náhodou jsem po realizaci první větší vernisáže v mém rodném městě narazila na svého budoucího mentora. Mentoring mi pomohl pochopit techniku olejomalby a změnil můj přístup k tvorbě. Bylo to pro mě zcela nové a jiné než kresba, která mi do té doby byla bližší.